Na Terchovou se ženou simpsonovská mračna bouřky hyperakcelerovaného léta, a tak dnes jen telegrafně z mobilu pod obřím kovovým Jánošíkem, jemuž se při každém zásahu bleskem rozzáří valaška jak světelný meč hrozící na Velký Rozsutec.

Quido MC odstartoval na YouTube první díl svého pořadu Virtuální prezident, což je super, protože Quido je v politickém komentáři brilantní jak písní (toto je koneckonců muž, který dal světu Ruského švába), tak mluveným slovem a občanskou akcí. Jeho aktuální střet s nacionalistickou sirénou Olivií Žižkovou (kvůli parodii na její „song“ Já volím SPD ve formě SONGU Já volím StB graduje do vysokých otáček a Quido MC zaslouží veškerou vaši podporu – stejně jako odběr na YouTube.

Z dalších zpráv, ani druhá sezóna Westworldu mne pořád ještě nepřesvědčila, proč by člověk nemohl vyhodit porouchaného robota (nabyvšího vlastního vědomí, citu a životního směřování) do popelnice jako rozbitou kalkulačku. Ale nevzdávám to; první Blade Runner mne o tom přesvědčil už před pětadvaceti lety – možná je pro mě prostě jen Rachel sympatičtější kalkulačka než Dolores.

A za hlubší zamyšlení, kterému se budu věnovat zase někdy jindy a jinde, stojí biblické konotace tvorby moderních sdílených mytologií jako je Fallout nebo Star Wars; různí autoři, různá studia, různé časy, kánon nekánon, nová generace, stará generace, ale ten příběh je vyprávěn pořád dál. Nepřipomíná vám to něco? Mě trochu jo.

Zatiaľ.