Ahoj, tohle je Dekomprese, newsletter o dobrém stravování.
Fumio Sasaki zmiňuje ke konci knížky o minimalismu Goodbye, Things budhistickou modlitbičku Gokan no Ge, patero rozjímání, která se odříkává před jídlem. Spočívá v pěti bodech: zamyšlení nad tím, kde se to jídlo vzalo; rozjímání nad tím, zda si to jídlo zasloužíš; soustředění jen na ono jídlo; jedení bez ohledu na to, zda ti chutná – pouze s vědomím toho, že když jíst nebudeš, tak zhebneš; jedení tak, abys mohl dosáhnout toho, co hodláš dělat pak.
Těchhle pět bodů mi přijde jako esence toho, jak přistupovat nejen k jídlu.
První bod obsahuje environmentální uvědomělost – nežer jako prase, ty hňupe, přestaň si cpát do chřtánu hamburgry od mekáče a zamysli se nad tím, co jíš.
Druhý bod je etický – kvůli tobě umřelo zvíře, nebo kvůli tobě někdo vyrval záhon; zasloužíš si to vůbec? A jestli ne, hodláš s tím něco udělat, ty mameluku?
Třetí bod v sobě má všechny ty knížky o moci přítomného okamžiku a meditaci v době notifikací – vypni ten telefon, ty nestoudný budižkničemu, a soustřeď se na to, co jíš, protože nic důležitějšího než to, co na tebe čumí z talíře, v tom telefonu nenajdeš. Jak to ostatně říkal Louis C. K. – jestli hledáš smysl života, tak prostě najdi nějaký jídlo a nacpi si ho do držky.
Čtvrtý bod je živá voda pro každého, komu se už obrací žaludek ze všech těch pupkatých televizních a supermarketových celebritních šéfkuchařů; je to jídlo, vy buřti, ne svaté přijímání! Kdybych psal kuchařku já, tak to bude mít prostě jednu stránku a na ní bude napsáno NEŽERTE TO SYROVÝ a tím to taky zhasne. V posledních dnech jsem pro sebe našel ideální dietu, kterou doporučuje několik mých opinion leaderů, a tou dietou je čistě low carb, high protein, jinak také zerocarb, nebo prostě carnivore – je to prostě masožravá dieta, absolutní opak veganství, kdy člověk papá jen a pouze to, co vzešlo ze zvířete: maso, maso, maso, vejce, trochu sejra a tečka. Jedním z prvních nepsaných pravidel zní – jídlo tu není pro zábavu, ty ichtyle. Ono jíst každý den sedm dní v týdnu pět vajíček, dvě stě gramů čedaru a půl kila mletýho hovězího vážně není moc o zábavě. Jenže ta zábava je právě úplně jinde – když člověk jede uniformní styl oblékání, který prosazuje minimalismus, tak má prostě pět stejných triček, dvoje stejný kalhoty a hotovo; a když jede masožravou dietu, tak prostě žere každej den maso a nepálí energii a čas přemejšlením, co bude válet na jazyku. Prostě tady si nakup kejtu, sežer to a kušuj! Teprve do téhle praxe vklouzávám, ale už teď jsem u vytržení z toho, kolik života jsem zlikvidoval úvahama nad tím, co hodím na sebe a co do sebe.
No, a ten pátý bod je celkem sebevysvětlující, že jo – jestli jíš, tak jíš proto, abys nabral nějakou energii, kterou zase spálíš, takže než jí začneš pálit, tak si pořádně rozmysli, čím ji spálíš; ať to stojí za to.
Četl jsem:
Ken Bruen: The Emarald Lie. V pořadí dvanáctá a jedna z nejlepších knížek o galwayském detektivovi Jackovi Taylorovi. Představte si biblického Jóba, který ale neskuhrá, ale pořád to valí dál, a taky trochu chlastá (až ho občas v polovině rozdělaného případu odvezou do léčebny) a mlátí lidi – a máte základní představu o tomhle návodu na život v čtyřiadvacetihodinovym Mordoru.
Carl Gustav Jung: Odpověď na Jóba. Ne, vůbec nejsem na Jóba upjatej…
Viděl jsem:
Důkaz o Bohu: Série rozjímání nad Biblí od adventisty sedmého dne (no a co, zabte mě) Kornelia Novaka. V první kapitole ohledně otázky, zdali je bůh spravedlivý, je rozebraná otázka nad tím, proč Bůh nesejme bleskem všechny hajzly. Novak nabízí protiotázku – no, a u kterého hajzla by měl s tím metáním blesků skončit? Má vykosit jenom diktátory? Nebo taky všechny komouše? A co takhle souseda? Míří se tu k tomu, že máme tendenci se dívat na ty větší parchanty, než jsme my. Ale co se dívat naopak na lepší lidi, než jsme my? Co kdyby oni řekli, hele, bože, sejmi prosimtě všechny ty grázly napravo ode mě, buď tak hodnej. Odkazuje se tu na Pavla z Nového zákona, který se takhle podívá jenom na Ježíše a řekne – do hajzlu, já jsem ten největší hříšník na světě! Protože se dívá jen na toho absolutního dobráka… Myslíme si, že jsme lepší, než kdo jiný, a že bůh s námi nemá problém; ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem, a jak začnou lítat blesky, je z tebe topinka.
Cassini’s Grand Finale: Minulý rok se po 13 letech v Saturnově soustavě (a 20 letech ve vesmíru) poroučela sonda Cassini a vzala to šipkou na poslední sešup mezi prstence a plynného obra, aby se tam majestátně rozprskla v oblak vesmírného šrotu. Za interaktivní megapořad, který k tomu NASA spíchla, je teď její Jet Propulsion Laboratory nominovaná na televizní cenu Emmy.
V těchhle dnech je neuvěřitelně krásně vidět Mars. Žhne rudě nad obzorem a v porovnání s ostatními hvězdami působí až osobně, jako by se na nás díval… a říkal, tak kde ste, vy matláci? Včera jsme koukali z okna na ISS, řízla to kolem Měsíce, Jupitera, Saturnu a Marsu přesně v tomhle pořadí – a když si to solila nad rudou planetou, vypadalo to takhle (vlevo dole Mars, vpravo nahoře ISS):
Věnujme, prosím, tichou vzpomínku Denčovi, nejudatnějšímu psímu bojovníkovi, kterej mě úplně bez varování naučil mít rád psy. Odpočívej v pelíšku pod šťastnou psí hvězdou, náš nejdražší parťáku.
„Dogs come into our lives to teach us about love, they depart to teach us about loss. A new dog never replaces an old dog; it merely expands the heart. If you have loved many dogs, your heart is very big.“ (Erica Jong)