Když jsem natáčel tenhle klípek (k rozkliknutí v obrázku výše), domníval jsem se, že Digger – „katastrofická komedie“ režiséra Iñárritua s Tomem Cruisem v hlavní roli – se bude líbit pravičákům i levičákům, protože se s nikým z nich nepáře a bombarduje obě strany: promakaně, nekompromisně, s vhledem a nadhledem, jaký v hollywoodské produkci člověk viděl naposled někdy na začátku milénia.

Jenže podle toho, jak si film stojí z hlediska finanční návratnosti, se začíná zdát, že jsem měl ohledně lidstva asi přehnaně optimistické naděje. Dokonce se rýsuje možnost, že komerčně bude z Diggera propadák roku. Asi bych měl tedy své reelskové konstatování v rámci téhle DEKOMIKROPRESE změnit na to, že když se film opírá rovným dílem do hňupů nalevo i hňupů napravo, neznamená to, že se bude líbit oběma táborům – ale že na něj budou nakonec oba nasrané rovným dílem.

Což mě vede k prostému závěru: jsem z toho filmu nadšený o to víc.

Máte rádi Kubrickova Dr. Divnolásku? Máte rádi Spolčení hlupců od Johna Kennedyho Toola? Máte rádi Hlavu XXII od Hellera? Já taky. A domnívám se, že Digger se coby satira pohybuje vcelku blízko téhle partě.

Proč tedy Digger nesbírá nadšené ohlasy zleva, zprava? Možná protože je značně sofistikovanější než to, co Hollywood za politickou satiru vydával v posledních letech. Ať šlo o filmy K zemi hleď!, Mickey 17 nebo Jedna bitva za druhou, vždycky jsem u nich více či méně cringoval ohledně toho, jak primitivní a jednostranné sdělení se snaží nabubřele tlačit. Trump je fuj! Ok, a dál? Lidi co nosí červenou kšiltovku jsou fuj! Ok, a dál? Uh, ICE je fuj a planeta hoří a všichni tady chcípneme!

Digger je o poznání sofistikovanější – v jednu chvíli to pálí do egomaniakálních narcisů na vrcholech potravinových žebříčků pozdního kapitalismu, do páprdovských hierarchií a náboženských guru, ovšem za chvíli otočí kulometné hnízdo a v Cruisově tour de force scéně opře palbu do zpovykaného davu surfujícího na vlnách liberálních hodnot, které však pro něj nejsou ničím víc než cool odznáčkem na Facebooku, i horlivých environmentalistů a horečnatých greenfluencerů, kteří na své kruciádě za lepší klima vytvářejí větší uhlíkovou stopu než motorista s fetišem pro cihlu na plynu.

Pokrytectví, arogance, vypočítavost, alibismus a další hnusné vlastnosti, to je to, co Digger vykopává (dig!) z podhoubí společnosti dvacátých let nového milénia a rozmazává to v halucinačně pestrobarevné fresce – ať už to vyhřezává na liberálním či konzervativním konci společenského a politického spektra.

Možná je to na dnešní dobu příliš. Možná už je společnost tak rozbitá, tak rozklížená, že je schopna v masovém měřítku zatleskat jen propagandě, která kope za jejich tým – a ne satiře, která žongluje s popíráním sama sebe a dělá si přitom srandu i z nich.

Je-li to tak, může Digger vzít svou legendární lopatu – a vesele nás všechny zahrabat.

Jedno oznámení pro věrné čtenáře: Dekomprese jede v novém režimu

Free verze zůstává free pro všechny a přibývá k ní jedna navíc - pro podporovatele. Nově publikované články a videa jsou nadále k dispozici všem bez rozdílu barvy pleti, sociálního statusu a záhadných minulostí na palubách jachet arabských šejků (ty roky chybějící v životopisech vám z morálního hlediska nikdo nevrátí, ale tak snad vám to za to stálo).

Vyjde nový článek a je váš. Měsíc od publikace se pak zamkne a dál bude k dispozici podporovatelům. Stanete-li se jedním z nich, budete mít plný přístup k archivu (od prvního článku z 2. 2. 2022) a kompletní novele Psychonautika, která tu vycházela na pokračování od srpna 2025 do května 2026. (Ještě jednou díky těm, co byli u toho. Bez vás by to nešlo.)

Na výběr je pro Dekompresi z předplatného na jednotlivý měsíc či na celý rok – plus je tu možnost stát se Dekompresátorem.

V praxi tedy jednoduše: nové články furt dál pro všechny, starší pro podporovatele.

Přemýšlel jsem nad tím hlavně tak, že dosavadním čtenářům zůstávají všechny články od jejich příchodu na palubu Dekomprese v e-mailové schránce; kdokoliv mi tedy zaplatil za článek kafíčko (a díky za to!), ten článek je stále jeho, stejně jako je to kafíčko furt moje, a kdokoliv si přečte nový příspěvek, tak i ten mu zůstane.

Děkuju všem za dosavadní podporu, mám vás rád.

Dekomprese se sune dál, noří se hlouběji a další narážky na deep throat.

Je to VELMI zábavné.

Určitě ne nejlepší Creggerova věc (Weapons u mě furt kralujou) ale je to fakt sranda a maso.

Nicméně. S RE gamesama to má společnýho ještě míň než RE filmy s Jovovichovou a mnohem víc je to poskládaný z jiných filmů (Věc) a her (především Inside).

No a točili to v Česku, takže druhého zombíka zleva hraje Karel Dobrý.

To souvisení / nesouvisení filmu Resident Evil s hrami Resident Evil bych měl asi trochu vysvětlit. Mám na mysli to, že Creggerova novinka má úplně na háku herní lore, tedy mytologii a legendu, z níž hry Resident Evil vychází.

Jako lakmusový papírek poslouží prostý test: kdyby ve filmu nezaznělo, že se to město jmenuje Raccoon City, a já se vás zeptal, jak se to město jmenuje, myslím, že byste neřekli, že se jmenuje Raccoon City; protože samo o sobě má s RE společného kulový.

Taky se mi nelíbilo, že vědci Umbrella Corporation jsou tu prezentováni jako banda legračně nekompetentních idiotů. Sakra, Umbrella je pro mě ztělesněním nadnárodního farmaceutického korporátního běsu; tady to byla banda šašků.

Na druhou stranu se mi děsně líbil kontraintuitivní přístup, který nový RE film zvolil. Kašle sice na lore (počínaje tím, že nákaza se podle her rozšířila z Raccoon City v roce 1998, zatímco ve filmu s sebou všichni tahají smartphony), ale dělá jednu věc, kterou jsem takhle ve filmu ještě udělanou asi neviděl - totiž reprodukuje zážitek hráče.

Hlavní hrdina v tomhle filmu neustále žvaní a nadává a ječí - což je úplně přesně to, jak se chová průměrný euroamerický streamer, který takovou hru dneska vysílá na Twitchi. Viz hlášky typu “I’m sorry, okay? I’m sorry I hit you with my car! Please fuck off!” nebo “God damn it. I fucking suck at guns.” To mi na tom přijde fakt zábavné.

Jasně, adaptaci Resident Evilu bych si představoval trochu jinak, vážněji, s mnohem míň srandovníma hláškama, ale já to natočit neumím, tak se musím dívat na tohle.

A bavím se u toho převelice. I když by se to mohlo klidně jmenovat úplně jinak, třeba Inside Evil - protože si nemůžu pomoct, ta vobluda není z Resident Evil, ale z Inside.

Tohle vydání není běžná Dekomprese - je to Dekomikroprese, speciální a právě vynalezený neoformát, kterýžto je věnován kratším a expresním videoformám rychloobsahu.

Pár plnotučných Dekompresí z poslední doby je tady na Spotify a na YouTube.