Potkáš-li draka, spolehni se, že hlídá poklad
Voda je mokrá, nebe je modrý a draci nechrlí oheň ze srandy
Pokud bažíte po pokladu – skutečném, život proměňujícím pokladu –, vsaďte všechny svoje boty, že ho hlídá drak. Žádný skutečný poklad člověku nespadne do náruče jen pro srandu králíkum. Bude ho střežit archetypální sedmihlavá saň, jejímž jediným imperativem je udělat si z vás šiškebab.
Což ale znamená, že to funguje také obráceně.
Jak mnohokrát poznamenal Jordan Peterson:
Narazíte-li na draka, spolehněte se, že právě v jeho sluji se skrývá neuvěřitelný poklad.
Draci jsou bytosti, které makají na plný úvazek. Nebudou se někde jen tak poflakovat, plácat křídly a chrlit oheň, aniž by plnili obrannou funkci. Ty největší životní výzvy, nejbolestivější ztráty, nejpříšernější průsery a nejstrašidelnější nepřátelé se v krajině pozemské existence nevyskytují bez odměny.
Jako dětem nám to vyprávěli v pohádkách. Pak jsme to pilovali při hraní počítačových her. Chceš princeznu? Sejmi draka. Chceš na další level? Nech si stokrát rozbít hubu od bosse v Dark Souls. Univerzální sdílená moudrost: člověk po člověku, generace po generaci, milénium po miléniu.
Stejně jako že voda je mokrá, nebe je modrý a ženský maj tajemství, je tohle základní výbava zkušenosti lidského života. Ne, nedá se to objet. Zkuste to, zahučíte do bažiny a už se nehnete.
Každý poklad hlídá drak.
A každý drak má někde pod pařáty poklad.
A ano, může se stát, že vás ten drak zabije. Jinak by to nebyl drak. A nikdo by se pak nedozvěděl, jak nebezpečný může být. Příběhy některých z nás nejsou naším vítězným, vavřínem ověnčeným dobrodružstvím o tom, jak jsme se dostali na obálku Forbesu – jsou varováním pro ostatní.
Někteří z nás prohrajou.
Neznamená to, že by jejich příběhy byly méně cenné.
Napadá mě u toho doporučit vám k pokoukání dva filmy.
Ten první je Manchester by the Sea režiséra a scenáristy Kennetha Lonergana – jeden z nejsmutnějších/nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděl. Jeho hrdina Lee Chandler je ten, koho drak sežral od hlavy po paty a kompletně strávil celou jeho existenci.
„I can´t beat it,“ říká v okamžiku, kdy vidíte hluboko do jeho duše. „I can´t beat it.“
Druhý film je The Green Knight, který napsal a natočil David Lowery.
Tady jde o artušovskou legendu o muži, který se může střetu s drakem svého života vyhnout. A sakra, že to k němu bere pořádnou oklikou. Jenže – a o tom je tenhle film – bude mít jeho život smysl, když z konfrontace se ztělesněním absolutní osobní hrůzy vyčůraně vycouvá? Proč bude žít dál? K čemu to pak všechno bude? Vytvoří nějaký jiný příběh, který by pak komukoliv stálo za to vyprávět?
A tak shledává, že občas… občas prostě musíte strčit drakovi hlavu do držky.
Příští Dekomprese bude hostit další díl novely Psychonautika, která vychází na střídačku s běžným programem a je rozdělena do deseti sekvencí.
Druhý díl vám přijde do schránky za čtrnáct dní a čekají vás v něm samé hezké věci.
Mám radost, že tenhle newsletter čtete. Fakt že jo. Jestli se vám líbí, budu rád, když se o něm zmíníte dalším potenciálním čtenářům. Třeba je to taky bude bavit.
Tak zatím.
A kdyby něco, see you on the other side.