Třínohý pes, kůň v dešti a zajíc sevřený čelistmi osudu

Mujhe sunke, accha laga hai, senorita

Ležím na zádech, červený kulich vražený do duny, písek prosívám skrz prsty. Na Sahaře mrzne, noční nebe nade mnou brázdí Mezinárodní vesmírná stanice. Kosmickým tichem se nese zpěv skupinky mých indických kamarádek. Jejich hlásky v mrazu hřejí, španělština střídá hindštinu, mléčná dráha stříbří a rotuje ve flašce medovýho Jacka od kámoše z favely.

¿Quién eres tú?
¿Dónde has estado?
He removido cielo y tierra y no te encontré
Y llegas hoy tan de repente
Y das sentido a toda mi vida con tu querer

„Prohledal jsem nebe i zemi, ale nenašel jsem tě,“ zpívá se ve španělské části písničky. „A teď přicházíš tak náhle – a svou láskou dáváš smysl celému mému životu.“

V bollywoodském originále je to dynamický, rozjuchaný song, ale když ho teď tady kousek od hranic s Alžírskem zpívá těch pár děvčat, písek člověka mrazí do rukou a vesmírná tělesa nahoře putují vzduchoprázdnem, je to tichý song, lidský song, smutný i radostný. Záchvěv lidství v mrazu kosmické prázdnoty. Plujeme galaxií a ta píseň je jediným znakem toho, že jsme tu byli.

Na main samjha, na main jaana
Jo bhi tumne mujhse kahaa hai, senorita
Magar phir bhi, na jaane kyun
Mujhe sunke, accha laga hai, senorita

„Nerozuměl jsem ti, señorito,“ zpívá se v hindské části, „a přesto, nevím proč, mi bylo hezky, když jsem tě slyšel.“

No desvies la mirada (neodvracej pohled)
Quédate cerca de mí (zůstaň blízko mě)
Mujhko baahon mein tum ghero (obejmi mě, sevři mě v náruči)
Samjhi na, senorita (rozumíš mi, señorito?)

Pod hradbami Essaouiry, kde od moře nikdy nepřestává fičet vítr, odpočívá kocour s urvaným uchem. Když jsem ho potkal poprvé, myslel jsem si, že je v posledním tažení. Vypadal, že se porval s autobusem vzteklých vlků. Došel jsem do přístavu, kde zrovna kotvili rybáři, a od toho nejstaršího koupil pro kocoura pár sardinek, zrovna vytažených z moře. Véča na cestu do kocouří Valhally. K mému překvapení je kocour zbouchal na posezení. A o něco později jsem ho potkal znovu – už s novou silou si šel pro dezert do kavárny na druhé straně přístavu. Drsnej kocour. Jizvy se mu hojily.

Se smečkou psů v katakombách mediny v Tinghiru. S hrnčíři v oáze Skoura nad kruhem, který byl vlastně jen hlínou obaleným diskem z rozbitého auta. Mhouření očí před září majáku solárního monstra Noor III pod Atlasem. Ráno s nomády na východ od Merzougy, kokrhání kohouta a krmení kůzlat. Chlápek, co tu bydlí, má tři manželky a čtrnáct dětí a čaj tu chutná trochu jako písek a trochu jako máta a trochu jako benzín a trochu jako dehtem potřená lana z desetiletého Ardbegu.

Na konci roku, to už jsem byl zpátky v Evropě, pak ke mně za různých okolností přišli:

- třínohý pes

a

- kůň v dešti

a

- zajíc sevřený čelistmi osudu.

Třínohý pes neskuhral na to, že byl ještě včera čtyřnohý pes, a nelamentoval, že měl ještě včera dobře našlápnuto na maraton v kopání do prdele. Místo toho si v novém stavu věcí přepočítal končetiny a řekl si – ok, tak teď jsem třínohý pes. Kam se jde na procházku?

Obdobně kůň v dešti. Když prší, kůň negestikuluje kopyty k nebi a nespílá nebesům, že bude mokrý, a neobtelefonovává své bývalé klisny, že s nima byl tehdá ten jeho život lepší a proč se z něj jen teď stal takový zmoklý ubožák. Místo toho prostě stojí v dešti a nechá ho, ať se vyprší.

A zajíc sevřený čelistmi osudu zkoprní, když ho bestie stiskne v zubech. Působí, jako by byl už mrtvý, protože jakmile se jen trochu pohne, čelisti znásobí stisk, aby mu v tom učinily přítrž. A tak zajíc sevřený zuby predátora nepanikaří a nepičuje a nepropadá hysterickým záchvatům. Místo toho hraje mrtvýho. A čeká na chvíli, kdy si jeho drtitel řekne – fajn, je čas si trochu povolit a napřáhnout se k finálnímu kousnutí. V tu chvíli zajíc ožije, zmobilizuje všechny síly – a zdrhne.

Člověk mívá tendenci snažit se hrát s jiným balíčkem karet, než které má rozdané.

Okoukávat od jiných, studovat jejich postupy, nakupovat jejich příručky. A neustále, zas a znova, s tím padá na držku a žasne, jak je možné, že jim jde hra tak pěkně od ruky, když on přece dělá to samé. Myslí si, že hraje s jejich kartama, a nezná ty své. A dokud si to nesrovná v palici, nemá ponětí, co má v ruce. Myslí si, že tam fláknul eso; a ona mu tam upadla cinknutá piková čtyřka.

Nemůžeme hrát s cizím balíčkem karet.

Ale co. Stačí hrát. Nepičovat. Netvářit se jak věčná oběť. Spočítat si končetiny. Zhodnotit povětrnostní situaci. A přichystat síly k momentu, kdy vyrazíme ze svěráku rafáků osudu.

Nemůžeš hrát s jiným balíčkem.

Zvedni sázky

a hraj s tím, co máš.