Všechno je reakční video. A Den odhalení není o dni odhalení
A Dekomprese je teď i podcast
„Boy… you’d think there were ten of me.“ Mám rád tuhle hlášku z filmu Hell or High Water, který napsal Taylor Sheridan (poté, co napsal Sicario a předtím, než napsal a režíroval Wind River). Sheridan je teď hodně na očích, zvlášť po rozhovoru u Howarda Sterna. Je to ten chlápek, co dělá Yellowstone a všechno kolem. Na Hell or High Water se podívejte, jestli nemáte na co koukat. Rozhodně se na to podívejte radši než na Den odhalení. Nebo na Supergirl. Ale určitě se podívejte na Obsession a Backrooms.
Dnešní Dekomprese je v audioverzi. A je tak trochu o filmech. A o popkulturních mytologiích. Po dlouhé době jsem ji nenapsal, ale namluvil. A když říkám po dlouhé době, tak je to tak dlouhá doba, že už je to vlastně úplně jiná Dekomprese, než když jsem se ji snažil zpodcastovat před pár lety.
Tentokrát se točí kolem Dne odhalení, což je jednak úplně příšerný film, ale současně je to pro mě taky určitý rozhodující milník z hlediska vyčerpaného narativního leitmotivu. Je to poslední výstřel éry, v níž jsme k neznámu ztratili obezřetnost.
Novou Dekompresi si poslechněte tady na Spotify nebo na YouTube:
Tady je pár vybraných kousků, o čem je v dnešní Dekompresi řeč (následují úryvky z automatického přepisu, což je jedna z mála užitečných věcí, které nám přinesla AI; nic moc užitečnějšího běžným lidem už AI nepřinese, dejte na má slova, ale všichni za ni ještě zaplatíme brutální cenu – což je téma na někdy příště) (jenom chci říct, že těch pár výhod, co nám dneska AI dává, bych se milerád vzdal vzhledem k tomu, co všechno nás bude stát, resp. už stojí – počínaje tím, že už si asi nikdy nekoupíme novou herní konzoli, aniž bychom za ni museli ručit svou vlastní ledvinou) (tou, která nám zůstane po koupi GTA VI):
„Jmenuje se to Den odhalení – ale není to o dni odhalení. To je první podraz na diváky. Druhý podraz je, že je to asi nejhorší Spielbergův film. A říkám to nerad, protože na Spielbergovi jsem vyrostl a líbily se mi věci, které dělal dřív, než udělal čtvrtého Indianu Jonese. Tam se myslím něco zlomilo. A zlomilo se něco zásadního.“
„Jedno téma ve Dnu odhalení je vysoce zneklidňující – ale ne tím dobrým či zamýšleným způsobem. Je tam scéna, v níž se již dospělí protagonisté setkají s ufounem, který je – když byli ještě malé děti – unesl a cosi jim provedl. A ta scéna ústí do toho, že je to vlastně strašně dobře, že jim něco provedl. A já na to koukám a říkám si, jak jsou takové ty teorie o tom, že celý Hollywood je banda pedofilů a Amblin Entertainment je zkratka pro dřenění krevních destiček z batolat nebo co; koukám na tu scénu a říkám si: Ty jo, kdybych byl hardcore konspirátor, tak tahle scéna potvrzuje všechny moje nekalé domněnky.
Protože když si to vezmete, tak jsou tam dva dospělí hrdinové, kteří mají trauma z dětství, protože se jim něco hroznýho stalo. Nesou si to celý život a v dospělosti se pak ukáže, že do nich bylo zaseto něco, co z nich nějak dělá lepší lidi, než jsou ostatní. (…) A když se pak v dospělosti znovu setkají s tím ufounem, což je starej vrásčitej dědek s velkou hlavou na kolečkovým křesle, tak se s ním objímají a on jim cosi šeptá do oušek a já si říkám: ty vole, to je stockholmskej syndrom jako prase.
Takže vy mi chcete tvrdit, že když se oběti únosů v dospělosti setkají se svým únoscem, tak je nějaké shody okolností a vývoj toho, co se jim na to konto děje, doženou k tomu, že poděkují tomu únosci za to, že je unesl a zmrvil jim život?“
„Podle Jonathana Pageaua je celý Den odhalení takový zvláštní poslední výstřel někdejšího pohledu dřívější mytologie, která se vyhranila proti tomu, že něco neznámé je nebezpečné. A v níž vítězil přístup: pojďme to radši přivítat a mít k tomu empatii; pojďme vítat ty ufounky, kteří nás sice unášejí a vrážejí do nás anální sondy a já nevím co, ale vlastně to s náma myslej dobře. Stejný Pageau nedávno komentoval film Backrooms, který označil za určitý návrat k původnímu normálu, kdy je neznámo po právu obávané, kdy je to něco, čeho bychom se měli děsit, a není už tak relativizováno jako v proudu popkultury, který zrelativizoval úplně všechno.“
… I know a girl who thinks of ghosts,
She’ll make you breakfast, she’ll make you toast.
But she don’t use butter.
And she don’t use cheese.
She don’t use jelly, or any of these.
She uses Vaseline
Vaseline
Vaseline
Tak zatim,
D.
Za nové logo Dekomprese mega thanx to lucieklimo!