Myslí to s vámi mluvící lišky dobře?
„Your doom is at hand! You will find no mercy, no happy end...!”
Je jaro, my dudes. Vítejte v Dekompresi.
(Následují dějově nepříliš podstatné spoilery pro filmy The Green Knight a Demon Slayer: Kimetsu No Yaiba The Movie: Infinity Castle.)
Někteří z vás vědí, že aby si mě příběh získal, stačí mi, že tam začne mluvit zviřátko. Ne ale, že by tam musela mluvit každá mšice jako v Zootopii. Musí si to uchovat nějakou výjimečnost.
Tak třeba…
- liška v Zeleném rytířovi. Hrdina je delší dobu doprovázen liškou, která funguje jako takový jeho companion a familiár; načež děj dospěje do fáze, kdy lišce dojdou varianty, jak hrdinu odvést od toho, co se chystá vykonat, a začne na něj mluvit.
„Your doom is at hand! You will find no mercy, no happy end...!”
Tohle mě rozbilo tak, že mě museli z kina vyvléct.
- nebo mluvící vrány v Demon Slayer: Kimetsu No Yaiba The Movie: Infinity Castle. Z tohohle filmu se člověk těžko vzpamatovává i kdyby tam žádná fauna neotevřela zobák, ale když tam dojde k prvnímu velkému průšvihu a nad chodby Nekonečného hradu se vznese letka vran a začne oznamovat, co se stalo, uvědomil jsem si, že v tom všedním odpoledni v letňanském multikině s kyblíkem popcornu na klíně sleduju TU NEJLEPŠÍ VĚC JAKOU SPATŘILO SVĚTLO SVĚTA OD VYNÁLEZU BICYKLU.
- nebo mluvící vrána v komiksu Vrána.
- nebo mluvící liška v Antikristovi.
- nebo liška (?) v Northmanovi, která sice nemluví, ale tváří se velmi výmluvně.
Prostě dejte mi mluvící lišky a mluvící vrány a pohnu Zemí.
Když jsem na Zeleného rytíře koukal poprvé, zařadil jsem si lišku do ranku zvířecích pomocníků, kteří jsou běžní v pohádkách (např. hrdina pomůže mravenečkům a mravenečci pak pomůžou jemu); vůbec jsem přitom netušil, že ve folkloristice mají tyhle prvky své vlastní kódy; takže například tohle jsou tzv. „vděčná zvířata“ a mají kód ATU 554.
Teprve když jsem na to koukal podruhé, došlo mi, že liška tady hrdinu odvádí od jeho questu.
Je to obrovský paradox, protože liška to může klidně myslet dobře – varuje hrdinu, že dotyčný směřuje do záhuby, a že tam, kam směřuje, se nedočká žádného slitování ani dobrého konce.
Jenže pokud chce zrovna sir Gawain naplnit své volání, tak právě MUSÍ dojít své zhouby, nesmí se dočkat slitování ani dobrého konce! (Více k tomu ve dřívější Dekompresi Potkáš-li draka, spolehni se, že hlídá poklad.)
Myslí to liška dobře? (Aby přežil?) Nebo podvratně? (Aby nesplnil svůj quest?) Rád bych věřil tomu, že to myslí dobře. Protože se mi líbí představa lišky kámošky.
A je to mluvící zviřátko.
Jenže kdyby ji Gawain poslechl, jde pro dobrotu na žebrotu.
You decide!
PSYCHO DOUBLE FEATURE
Znovu jsem jezdil po Texasu a nabral tam pár nových věcí – pár z nich najdete tady na Wired.cz.
Psychonautika se řítí do finále a do konečného konce všech konců zbývají koneckonců dvě poslední sekvence. A protože jsem uhranut, dojat a obecně emocionálně pohnut reakcemi, jichž se mi na ni dostává, chci udělat pro věrné čtenářky a čtenáře taky jednou něco dobrého: mám v plánu vypálit poslední dvě sekvence v relativně rychlém sledu za sebou, aniž by je tentokrát rozdělovala běžná epizoda Dekomprese.
Všichni si tedy držíme palce, protože zejména závěr novely se dočkává značných úprav. (Trvalo víc než deset let, než mi došlo, jak to má dopadnout - a proč to má dopadnout, jak to má dopadnout.)
Mám si koupit dvě želvy žíhané? Poraďte. (Sníst je nechci.)
Z JINÝCH SUBSTACKŮ
Hyperona píše na Substacku i o věcech, o nichž se ve slušné společnosti nemluví, a protože si chci občas ze slušné společnosti urvat hlavu rypadlem od bagru, fungují její imprese jako životabudič; líbí se mi ta forma – je to taková street photography v textu.
Chci víc takovejch substacků, kde si lidi nehrajou na TED talkery z LinkedInu a neprodávaj svoje AI kurzy. Jsem z toho unavenej. Ubitej ze slovní břečky, která vede jen k nějaké další platformě, kde někdo prodává korporátům svůj kurz Jak správně naložit AI přítelkyni. Mám toho takhle (ukazuje rukou nad šešulku hlavy). Království za substacky, kde lidi básní, blouzní, blázní a ještě nějaký slovo na b.
Jimmy Carr má na Substacku pěkný článek o tom, jak funguje smích v lidském těle a k čemu je to vlastně dobré. Jsou tam skvostné (a neméně skvostně podané) postřehy jako třeba tenhle: ‘Fight or flight’ are your ‘basic bitch’ responses. Laughter suppresses cortisol and epinephrine, our fight or flight hormones, so you can actually deal with shit.
A taky citát G. B. Shawa, s nímž to tu dneska zabalim: „Life does not cease to be funny when people die any more than it ceases to be serious when people laugh.“
Tak dobrou.